|
|
Osobnost a dílo Jana Nepomuka Poláška (1873-1956)
Chumchal, Jan
Disertační práce se zabývá osobností a dílem J. N. Poláška (1873-1956), významného regionální hudebního skladatele a pedagoga, který podstatnou část svého života prožil ve Valašském Meziříčí. Polášek se v průběhu svého života věnoval tvůrčí činnosti, do které v různé míře prostupovaly prvky valašské lidové kultury. Práce mapuje důležité životní etapy Poláškova života, zmiňuje dětská a školní léta, první kontakty s hudebním vzděláváním, studia na varhanické škole v Brně, přičemž neopomíjí ani setkání s Leošem Janáčkem. Biografická část je zakončena podkapitolou, která se věnuje Poláškovu působení ve Valašském Meziříčí až do jeho smrti v roce 1956. Stěžejní dílo Jana Nepomuka Poláška představuje kompoziční tvorba a jeho hudebně-organizační, pedagogická, publikační a sběratelská činnost. Uvedenými aktivitami a jejich analýzou se zabývá významná část disertační práce. V závěrečné části práce se nachází analýza vybraných Poláškových instrumentálních, vokálně-instrumentálních a vokálních skladeb, na jejichž základě jsou ukázány charakteristické prvky, které se v Poláškově tvorbě vyskytují. V předkládaném textu uvádíme zcela nová zjištění týkající se života a tvůrčích aktivit Jana Nepomuka Poláška, která se opírají o značné množství získaných pramenů. Klíčová slova: Jan Nepomuk Polášek, Valašsko, Valašské...
|
|
|
Lidová hudba v tvorbě českých autorů
Melichárková, Alžběta ; Veverková, Jana (vedoucí práce) ; Hurníková, Kateřina (oponent)
Diplomová práce se zabývá přítomností lidové hudby a kultury v díle čtyř českých autorů, Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. V teoretické části jsou skladatelé postupně představeni, a to s důrazem na stěžejní momenty a vlivy, které následně formotvorně působily na jejich vztah k lidové hudbě. Vysvětleny jsou i historicko- společenské souvislosti nutné k pochopení této problematiky. Dále jsou zde společně s notovými ukázkami uvedeny skladby, které vykazují inspiraci lidovou hudbou nebo přímo její užití. V praktické části jsou některé z nich použity jako výchozí hudební materiál pro výukové aktivity. Tyto aktivity byly vytvořeny pro výuku hudební výchovy na druhém stupni základních škol. Využívají přístupnou lidovou hudbu jakožto prostředek k pochopení poslechově složitější vážné hudby. Veškeré aktivity jsou prověřeny pedagogickou praxí a jsou opatřeny popisem, cíli, metodickým komentářem a graficky zpracovanými materiály.
|
|
|
Básníkovo “Jest v lázních krásno, neb tam pro zdraví dle chuti mívá člověk zábavy.” Topos lázní v české literatuře 19. století.
Fránek, Michal
Lázeňská města představovala v 19. století nejen prostory, kde se střední a vyšší vrstvy mohly oddávat blahodárným účinkům léčivých procedur, ale také významná místa pro pěstování společenských styků, zábav a volnočasových aktivit, v neposlední řadě též milostných. Náš příspěvek se pokusí postihnout, jak se tyto aspekty lázeňského života projevovaly v dobové české publicistice (B. Němcová, J. Neruda), v krásné literatuře (A. V. Šmilovský, I. Klicpera, T. Nováková, F. X. Svoboda aj.) i v opeře (L. Janáček: Osud). Příspěvek zároveň sleduje, jak se i do literárních reprezentací lázní promítalo česko-německé soupeření a snahy o vybudování vlastních, ryze českých lázní (Luhačovice).
|
|
| |
|
|
Klavírní dílo Leoše Janáčka a možnosti jeho interpretace
Landkammerová, Veronika ; Gregor, Vít (vedoucí práce) ; Tichá, Libuše (oponent)
díla Bakalářská práce Klavírní dílo Leoše Janáčka a možnosti jeho interpretace pojednává o životě, skladatelském stylu a hudebním přínosu Leoše Janáčka a o jeho klavírním díle. V první části se práce zabývá především Janáčkovým moravským původem, jeho vztahu k hudbě, studiemi a skladatelskými úspěchy i neúspěchy. Krátce popisuje i jeho rodinný život, který velice ovlivnil tvorbu a mistrovu životní filozofii. Dále práce shrnuje nejdůležitější rysy mistrova skladatelského slohu, především co se týče klavírních skladeb, a uvádí návod, jak skladby studovat z interpretačního hlediska. Druhá část je věnována čistě klavírnímu dílu. Skladba po skladbě je zkoumána, jsou hledány možnosti její interpretace a objevovány její interpretační problémy. Jejich řešení je nacházeno na nahrávkách významných českých interpretů Janáčkova díla. Bakalářská práce dochází k závěru, že Leoš Janáček byl originálním, jedinečným skladatelem světového formátu. Byl unikátem, který neměl a dosud nemá ve světě obdoby a jeho dílo bylo velkým přínosem do hudebního světa a života. Klavírní dílo je vesměs intimního charakteru a při jeho zkoumání zjišťujeme, že možnosti, jak jej pojmout, jsou téměř nevyčerpatelné. Důležité je, aby tóny "procházely výhní srdce", jak mistr sám řekl. Dokladem toho je fakt, že i ti největší mistři hrají...
|
|
|
Libreto versus divadelní hra s využitím textu Karla Čapka Věc Makropulos
Mudrová, Jitka ; Mocná, Dagmar (vedoucí práce) ; Brožová, Věra (oponent)
V diplomové práci jsem se pokusila doložit shodné rysy dramatu a libreta. Využila jsem k tomu text dramatu Věc Makropulos Karla Čapka a text libreta Věc Makropulos Leoše Janáčka. Cílem bylo představit nejen shodné dramatické rysy, ale také specifické postupy libretistické praxe, kterých musel Janáček využít při přepracování Čapkovy hry v operní libreto. Ukázalo se, že dramatické prvky se projevují v libretu především v rovině struktury, libretistické potom v oblastech týkajících se děje, charakterizace postav a vyjádření vztahů mezi postavami. Rozborem byly potvrzeny úvodní hypotézy.
|
|
|
Věc Makropulos. Od myšlenky k provedení
Mudrová, Jitka ; Pecháček, Stanislav (vedoucí práce) ; Volavá, Iva (oponent)
Tato diplomová práce pojednává komplexně o Janáčkově opeře Věc Makropulos, zabývá se její genezí (a genezí opery obecně), představuje osobnost Leoše Janáčka z různých úhlů pohledu a nabízí didaktické zpracování této tematiky. Práce zahrnuje dvě roviny - teoretickou a didaktickou. Nahlížíme-li na text z teoretického pohledu, pak jsou zde uvedeny informace o operní tvorbě Janáčka z hlediska námětů, úprav, inscenací a inspirace ženami. Dále obecné informace o rysech libreta, libretistické praxi, roli režiséra, Janáčkově osobnosti, tvůrčích obdobích, hudební řeči a vstupu prózy na operní pole. Didaktické hledisko vidíme v uspořádání práce i v množství informací. Učitel může využít práci jako východisko pro výuku, včetně poslední kapitoly, která je věnovaná pouze praktickým úkolům a námětům. Tato diplomová práce by měla sloužit jako pomůcka pro učitele, který se bude chtít zaměřit na operu nebo na osobnost Leoše Janáčka při výuce.
|
|
|
Lašské tance Leoše Janáčka a jejich využití v hudební výchově na 1. stupni ZŠ
Mervartová, Eliška ; Selčanová, Zuzana (vedoucí práce) ; Veverková, Jana (oponent)
DIPLOMOVÁ PRÁCE Lašské tance Leoše Janáčka a jejich využití v hudební výchově na 1. stupni ZŠ Eliška Mervartová ABSTRAKT Diplomová práce se zabývá Lašskými tanci Leoše Janáčka a jejich didaktickou aplikací v hudebně výchovném procesu. Teoretická část zkoumá Lašské tance prostřednictvím didaktické analýzy. Stručně popisuje hudební řeč Leoše Janáčka a její propojení s lidovou tvorbou. Praktická část diplomové práce se zaměřuje na modelové přípravy, jak aplikovat Janáčkovo dílo do hudebně výchovného procesu. Jako vzorek byli vybráni žáci mladšího školního věku (třetí a čtvrtá třída na ZŠ Vrchlického v Liberci). Výsledkem práce jsou výukové materiály, které slouží jako zdroj inspirace pro budoucí i stávající učitele hudební výchovy. KLÍČOVÁ SLOVA Leoš Janáček, Lašské tance, nápěvková teorie, didaktická interpretace, mladší školní věk, didaktické modelové přípravy, hudební výchova
|
|
|
Jaroslav Vogel (1894-1970) - umělecký profil
Černíková, Lenka
Rámec disertační práce tvoří komplexní intepretace pramenů týkajících se dirigenta, skladatele, publicisty a organizátora hudebního života Jaroslava Vogla (1894-1970). K deskripci uceleného uměleckého profilu, syntézy a pokusu o kritické zhodnocení jsou kapitoly práce členěny tematicky s přihlédnutím k časové souslednosti. Základními zdroji se staly archivní prameny a denní tisk, ve kterých byly získané informace ověřovány a rozvíjeny. Úvodní kapitola věnovaná rodině, vzdělání a prvním profesionálním zkušenostem uvádí souvislosti mezi jeho studiem a genezi budoucího Voglova profesionálního směřování. Centrálním článkem práce je část o umělecky významném období u opery Národního divadla moravskoslezského v Moravské Ostravě mezi světovými válkami, kdy jeho operní realizace a koncerty symfonické hudby dosáhly vysoké umělecké úrovně s mimořádným společenským a edukativním přesahem. Pohled na dramaturgii a kvalitu operních inscenací a koncertů poskytly příležitost k hodnocení významu jeho organizátorské kompetence a vlivu na rozvoj ostravské hudební kultury. Poprvé vůbec práce uvádí korespondenci dirigenta Jaroslava Vogla s Paulem Hindemithem a Igorem Stravinským a písemné kontakty s předními českými umělci. Kompoziční činnost Jaroslava Vogla, prezentována obvykle jeho čtyřmi operami, odkryla poměrně...
|
|
|
Hudba, čas a prostor v progresivní reflexi Leoše Janáčka
Procházková, Jarmila
Příspěvek se soustřeďuje na tu část Janáčkovy teorie hudby, která byla zaměřena na souvztažnost hudby a prostoru, a tím i logicky zahrnovala termín čas jako kontinuum, ve kterém hudba probíhá. Ideální studijní materiál Janáček nalezl v nápěvcích mluvy a v lidové písni, tedy v oblastech nezatížených písemnou (psanou) petrifikací a umožňujících sledovat rytmicky a výrazově spontánně vznikající projevy. Studie se zabývá také pozdějšími Janáčkovými reflexemi specifické vazby hudby na prostor, kterou je psychická interiorizace hudební matérie. Teoretické vysvětlení týkající se lidové písně Janáček částečně nalezl v geografickém determinismu – „mesologické vlivy“ jsou podle něj příčinou regionálně specifických rysů v melodii, rytmice a dalších složkách lidové hudby. Na začátku druhého desetiletí 20. století je možné v Janáčkově teorii vysledovat nové filosofické a metodologické, včetně Einsteinovy teorie relativity. Skladatel rezignoval na termín prostoročas, který má v sobě zakódovanou variabilitu a nezávislost na pozorovateli. Právě subjektivita pozorovatele, předpokládající časové i tím i významové posuny, se stala součástí Janáčkova nazírání na hudební materiál jak ve fázi recepce, tak zejména v tvůrčím procesu. Tento náhled podpořil Janáčkovu tendenci k tektonickému pojetí hudební struktury, utvrdil jej v sofistikované práci s časovými vrstvami a ve svém důsledku tak dopomohl k vytvoření dramaturgicky unikátních počinů v oblasti operní tvorby.
|
host ::
RSS.